Karel Kryl - Dachau Blues

 

Kdy? stíny k sob? v touze lnou,
tma prohlásí se kouzelnou
a n?kde zn?jí bicí,
kdy? m?síc tepe do m?í?ky
dva Popel?iny o?í?ky
s ?edivou holubicí,
kdy? zvony p?lnoc dozvoní
a vrati?e se rozvoní,
zlý sen se vrací znovu,
/: jsou dosud v oknech st?epy skla
a krev, je? znovu vytryskla,
skapává do proslov?.

Kdy? úzkost chodí po ?pi?kách
jak dívka v modrých lodi?kách
a v bílé rozhalence,
kdy? promarn?no vzk?í?ení,
kdy? most má pouta le?ení,
je? k?i?í na milence,
kdy? zlato plá?e mosazí,
kdy? vzduch se od?l do sazí
a prázdnem ?kváry zeje
/: zas strach má ze l?i mozaiku
a za sv?rací kazajku
u? na?el farizeje.

R: Zvracíme p?ecpaní a m?síce se po?ínají pátkem,
k?i?íme ze spaní, zas d?síce se podepsaným ?ádkem,
pod hranou odvahou tkví pobledlost, jak Pilát ruce myjem,
kdy? s chladnou rozvahou jde posedlost, pak zít?ka nedo?ijem.

Kdy? le? je pravdy zárukou,
jde volnost s pouty na rukou
a v?kol kvetou hroby,
kdy? z lásky stal se mou?enín,
pak d?vce podá r??enín
a zbude bez ozdoby,
kdy? zloba zbývá bez lásky,
pak ?id?m krade oblázky
a hlásá toleranci,
/: a intelekt kdy? bez du?e,
pak podoben je ropu?e
?i slepci s me?em v tanci.