Karel Kryl - Bludny Holandan

 

Pod branou vít?z?, co nikdy nevyhráli,
bez zlatých ?et?z? a zvon? z katedrály,
zelení molodci z romance iluzorní,
po matce sirotci, po otci bezprizorní
hrajeme v karty.

R??ový kavalír uprost?ed pavián?
zahodil bandalír i ?avli z porcelánu,
sv?t civí na zátku, zatímco setm?lo se,
pasy jsou v po?ádku a whisky na podnose
s ty?inkou na rty.

Hrajeme hbit? o trojité es:
tvar hadího h?betu ?i gotických so?ek,
flinty jsou v ?it? a na hlavních rez,
a svoboda je tu, v?dy? bijem se o ?ek - to? zvyk!

Dva centy ?ivot? a slunce sbohem dává,
hledáme jistotu, které se nedostává,
na hrdle znamení obojku otrokova,
lezeme shrbení, zaliti do olova
jakési víry.

Pam?? je v bankrotu a z domu nevychází,
?est stojí u plotu a kamením se hází,
cit s hlavou hov?zí vybírá popelnice,
a pravda? Vít?zí - slepá jak ?eholnice,
od?na v díry.

Rezavé ráno a mlha jak med,
tak podivn? sladko jak z chrlení krve,
?te?, co je psáno, a? k písmenu "zet",
u? nek?i?í? "matko!", je ticho jak prve, jen vzlyk!