Skidbladnir - Písen slovanskych mecu
Støíbrné meèe, jen? vedou nás,
není sly?et dech a ani pláè,
my budeme se bít a ná? pot utopí vás.
Za na?e srdce, za na?e pøání
a pøijdou bohové, co v?dycky nás chrání.
Teï èernými hvozdy zazní hlas Slovanù v nás
Noc bude temná a chladná jak led,
my budeme se bít a chránit ná? svìt.
To na?e meèe teï budou se brodit krví.
Zelená louka pod útesem a skálou,
tam písnì Slovanù ti?e povánou,
jen ?ivot nám zùstal a èest co nikdy nespí.
Støíbrné meèe a krev z na?ich tìl,
to je to kvítí co jsi uvidìl.
Ta touha prastará v kamenech vytesaná.
Teï lesy ?umí i ptáci ztichli,
ta píseò slovanská, její? slova vás nadchly.
To ná? je zpìv, co ztu?í krev ve va?ich ?ilách.
Korouhev v ruce, té? meè on tøímá,
ten vévoda velký, jen? volá "to? sláva".
U? nepøítel prchá, to strach ho pøekonává.
My jsme ta síla, v nás je ta zlost,
proroctví vìèné, temnìj?í ne? noc,
v erbu je orel co do du?í nám pøilétá.
To jsou ty ohnì, co v dáli hoøí.
To jsou ty ohnì , co budou tu plát.
V slovanských du?ích se válka bouøí,
my budeme se za svobodu rvát.
To jsou ty cesty, co vedou nás tmou.
To jsou ty zvony, co budou nám bít.
Slované budou bránit vlast svou,
aby mohli v spánku klidnì snít.
Teï poslední bitva na poli konèí,
výkøiky, náøky a té? smrti stín.
To slovanská píseò vám srdce znièí
a va?i krev bude zem pít.
Letras Skidbladnir