Lucie - Utíkej

 

Záblesk v očích koní, kdy? se řítí údolím
Srdce bu?í, bu?í, zvoní, pěna nozdry pokryvá
Chvění lesklý ků?e cítí jen vítr,
ať jsou plní touhy, tam nás nebývá
Zem praská jak zralý plod,
láva se valí
?havá a nezkrotná - v?echno strhává
Podobá se slunci, v noční tmě září
to u nás občas zhasíná.
Padající kámen, hvězda stále svítí,
kdy? propastí nekonečna letí svobodná
Rychlostí se spálí, je marný ji bránit
To my se bojíme často jen trochu rozběhnout
Utíkej, dokud má? dost síly
Tvá krev je horká láva
Utíkej, nikdy nejsi v cíli
Závod se nesmí vzdávat
Utíkej, hledej k slunci cestu
má? svoje vlastní křídla
Utíkej, ani chvílí nestůj
únavu touha střídá
Záblesk v opojení pod sebou má celý svět
Jen hrst peří nic víc není, přesto k slunci stoupá vý?
Strach z pádu nevnímá,
svou píseň zpívá, dál nám
z vý?ek bývá úzko v hlasivkách
Jak křičí vlny v moři, kdy? ?ene je vítr,
na vrcholcích bíle zpěněná sůl
Útočí a míří, o kameny se tří?tí,
Ta velká ta pří?tí je vlna v nás
Utíkej, dokud má? dost síly
tvá krev je horká láva
Utíkej, nikdy nejsi v cíli
závod se nesmí vzdávat
Utíkej, hledej k slunci cestu
má? svoje vlastní křídla
Utíkej, ani chvílí nestůj
únavu touha střídá
Utíkej ani chvíli nestůj
Utíkej ani chvíli nestůj
Utíkej ani chvíli nestůj
Utíkej ani chvíli nestůj