Livores Mortis - Ří?e Equilibria

 

Za hradbami věčného ohně naslouchám slovům větru. Ten vede na?i ří?í v dál. Ukazuje cestu nového ?ivota a tak čekám, a? projdu branou Slunce. Dívám se tam, kde obzor splývá s oblohou v nekonečno.
Ne, na?e ří?e nemů?e míti hranic. Rozvírám pa?e k nebesům.
Proč tolik krutosti? Sly? mé volání. Proč plní? proroctví, co nebylo vyřčeno. Daruj ?ivot, jsi-li mocný. Oslavuj světlo, naslouchej hlasům moudrých.
Ne, na?e ří?e nemů?e míti hranic. Rozvírám pa?e k nebesům. To je na?e země a já vím, ?e musím pokračovat. Není čas na lítost. Neproste o milost. Odejděte s hrdostí, se vztyčenou hlavou, bez slz a vzlyků.
Sly?te...! Nade?el okam?ik, který sečte v?echny hříchy světa. Nade?la chvíle, která osvobodí my?lenky a zprovodí v?e ?patné, co není předurčeno.