Kabát - Ďábel a Syn

 

Sedim a koukám, jak zvrácenej podzim
stromům svlíká jejich ?at.
Poslouchám ptáky a jenom tak kouřim,
malinko chce se mi spát.

Padá mi hlava, pak cejtim jak někdo
lehce mě za ruku vzal.
Blázen či voják, jak ma?kara divná tam stál.
Já pozval ho dál.

Měl ?pinavej kabát a v ruce flétnu,
oči jak z mrtvejch by vstal,
na botách bahno snad celýho světa,
tuhletu píseň mi hrál.

Tu píseň, co zpívám a vůbec vám nevim,
kde na ní akordy vzal,
jak sem tam seděl a koukal a kouřil
to já, teprv ji psal.

Povídá, hochu, vracim se z flámu,
hráli jsme karty se zdá,
partii pokera o budoucí vládu,
dík bohu vyhrál jsem já.

Já měl z pekla ?těstí a nebo pár trumfů,
v rukávu podvod, já vim.
Chcete mě soudit, tak dejte mě na kří? jsem vá?.
Ďábel a syn.

Pak pomalu mluvil a ničil mě silou,
co od věků v sobě u? má.
Drtil mě pravdou a pou?těl mi ?ilou
a na závěr jen povídá.

Bůh stvořil lásku a ?al, taky bolest
a já jenom ubohej chtíč.
Fandim vám lidem, nevim proč nemá? mě rád.
Já poslal ho pryč.

Sedim a koukám, jak zvrácenej podzim
stromům svlíká jejich ?at.
Přemej?lim vo tom, co s náma bude
a malinko chce se mi spát.

Padá mi hlava, pak cejtim jak někdo
lehce mě za ruku vzal.
Blázen či vojákm jak ma?kara divná tam stál.
Tak pozvem ho dál.