Hyperborean Desire - Demiurg: Bílý antikrist

 

Strnutí starých kostí,
za zády slepota oèí,
co vidìly více ne? dosti
ve spirále, je? bìsy se toèí.

Zkøí?iti kotníky, jen rozpa?it ruce,
vprostøed mysli planoucí -
sebou samým prokláti srdce
a zardousit lhostejnost chøadnoucí.

Pak pokynout èí?í napìtí,
nech ètvero hrotù lebkou proniká,
zaznívá køik, je? vábí prokletí
a s dal?í ètveøicí trup se potýká!

?Stojím pevnì zaklesnut... Hoøím utváøením k vý?inám...
Krvácím proudem otevøení... S génii elementem létám..."

Chladný kov od nohou se plazí,
jak z ocele had tìlo obtáèí -
jeho smìr vìdomím zamrazí...
?e opou?tí mì levou rukou postaèí!

?Chu nápoje Vùle... Vùnì spáleni?tì minulých...
Dotek, ?e skuteènost kol... Naslouchám tonùm, je? hovoøí..."

Zrakem a duchem uvádìných.
Bílý antikrist!