Ji?í Schelinger - Tv?j První Velký Kluk Jsem Já

 

To jsem já, p?ímo já kdo tu postává,
ka?dé ráno k va?im okn?m zamává,
celý týden z nich své o?i nespou?tí, ?e jsi prý má.

A ty jen kouká? ven, pro? m? nevnímá?,
na m? jakoby se schváln? nedívá?,
jen m? stále tak víc a víc napíná?, ale príma.

Tv?j první velký kluk jsem já,
ví? to a ?íká? ne a ne,
tv?j první velký kluk jsem já,
slunce mám tebou zast?ené.

Pro? tv?j smích sly?et smím jenom z povzdálí,
pro? ti vadí jeden známý, neznámý,
nejsi ta kterou ka?dý hned omámí, to je príma.

O tom sní?, tak poj? blí?, nech u? váhání,
jenom blázen svoje ?t?stí odhání,
zaho? sen a poj? ven i to ?ekání bylo príma.

Tv?j první velký kluk jsem já,
ví? to a ?íká? ne a ne,
tv?j první velký kluk jsem já,
slunce mám tebou zast?ené.

Tv?j první velký kluk jsem já,
ví? to a ?íká? ne a ne,
tv?j první velký kluk jsem já,
psal bych ti básn? náramné,
a hádej o ?em dívko zlá, ?e jsi tak rozmarná, ale príma.